S chovem ouessantských ovcí jsme začali v roce 2007. Měli jsme za sebou roční zkušenost s chovem ovcí vřesových, ale po miniovečkách jsme toužili již dlouho. Problém byl ale vůbec nějaké sehnat.  A tak jsme byli šťastni, když jsme po téměř ročním shánění dali dohromady stádečko asi 5 bahniček a dvou beránků.

Po čase jsme se náhodou v zahraničí setkali s ouessantkami z plemenného čistokrevného chovu. A naše překvapení bylo veliké. Rozdíl s našimi ovečkami byl patrný na první pohled. Zvířata koupená u nás byla téměř o polovinu větší než čistokrevná, kde tu holkám lezly růžky, jak jsme navíc později zjistili, naše české ovce měly i vady jako předkus a podobně.

Měli jsme pocit, že stojíme znovu na samém počátku a přemýšleli jsme jak dál. Po zkušenostech s vřesůvkami jsme už věděli, že kvalitní zvířata se hledají velmi těžko. Ale že se nám již jednou vyplatilo vsadit na čistý chov.

A tak začala mravenčí práce. Hodiny prosezené u internetu, překlání z holandštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny, desítky mailů a studování legislativy. Zjistili jsme totiž, že ouessantské ovce u nás oficiálně dosud vlastně neexistují. Není pro ně schválená plemenná kniha, nelze je klasifikovat, nelze je vystavovat…

Ve spolupráci s organizací SCHOK jsme připravovali podmínky pro  dovoz ze zahraničí  prvního plemenného stádečka.  Před tím ale musel být schválen standard a klasifikační podmínky. Lehce se to píše, nicméně příprava tohoto všeho trvala bezmála rok.

Spolu s Radou plemenných knih ovcí(RPKO) a Klubem přátel exotických přežvýkavců (PEP), který na počátku zaštítil  organizačně legislativní požadavky  pro schválení standardu , se povedlo připravit podmínky pro založení plemenné knihy a zapsání prvních zvířat. Ty se povedlo nakonec sehnat na nejvzdálenějším místě – ostrov MAN ve Velké Británii. Nebudu líčit peripetie s transportem přes dva trajekty a půl Evropy. Nebýt vstřícnosti a upřímného zápalu prodávajícího, který nám ovce dovezl až k nám domů, nevím nevím, jestli bychom bez zkušeností byli  schopni  čtyři jehničky a jednoho beránka k nám dopravit.

Nicméně konečně se zde objevila první čistokrevná plemenná zvířata, na jejichž základě byla založena plemenná kniha ouessantských ovcí a tato rasa oficiálně u nás uznána .

Britské ovečky Emma, Fleur, Flóra a Blanche spolu s plemenným beranem Jimem se staly základem našeho nového stáda. Bylo nám jasné,  že s tím se ale pro plemenitbu vystačit nedá.A tak naše úsilí pokračovalo dál.  Nepovedlo se nám sice navázat spolupráci s chovateli z Francie, nicméně jsme měli štěstí u nestora holandských chovatelů, který byl spoluzakladatelem holandské organizace chovatelů ouessantek FOS. Pan Henk Slaghuis nám nejen pomohl zajistit další ovce do chovu včA tak naše úsilí pokračovalo dál.  Nepovedlo se nám sice navázat spolupráci s chovateli z Francie, nicméně jsme měli štěstí u nestora holandských chovatelů, který byl spoluzakladatelem holandské organizace chovatelů ouessantek FOS. Pan Henk Slaghuis nám nejen pomohl zajistit další ovce do chovu včetně dvou nových linií beranů, ale díky jeho zkušenostem jsme dopilovali ravidla hodnocení, klasifikační tabulku a standard. Navíc jsme získali cenné informace o chovu zakrslých ovcí v rámci celé Evropy. Zjistili jsme jak to chodí ve Francii, Německu, Belgii a Holandsku a co je například nejdůležitější při posuzování kvality zvířat.

A tak jsme na podzim 2009 náš chov rozšířili o dva berany nepříbuzných linií. Rexna Maigret 11 holandského původu a Nostica, se svým francouzským původem. A k nim doplnily počet tři bahničky. Edith, Michel a Ivette. Jejich potomci již tvoří dostatečný chovný základ pro další plemenitbu.